Možná si myslíme, že jsme důslední, protože děláme vše nejlíp, jak umíme.
Někdy je ale potřeba, aby nás někdo upozornil, že si sice myslíme, že jednáme správně, ale ono to tak není.
Na Festivalu radosti a života pod Pálavou byl opět pan Desenský, který se věnuje výcviku psů. Sice jsem neměla moc času, protože bylo dost práce s organizací, ale při domlouvání se a poděkování za vystoupení jsem se zmínila, že bych potřebovala s něčím poradit.
Bavili jsme se o tom, jak máme poslouchat a respektovat.
Myslela jsem si, že mám respekt a důvěru svého psa, ale zjistila jsem, že je to přesně naopak.
Trochu mě to zaskočilo, protože když kamarádka viděla tohle video, říkala mi: No ty jsi hustá! Včera Vonti ukradl párek synovi. Vzpomněla jsem si na pana Desenského, přiskočila jsem k němu, otevřela mu tlamu a párek mu vytáhla skoro až z krku a bylo nám jasno oběma, kdo je tu pánem.
Odpoledne kamarád nechal otevřenou branku a Vonti utekl ze zahrádky za jiným psem, kde na sebe nepěkně vyjížděli. Přilítla jsem tam jak velká voda, srovnala ho a odvedla si ho na volném prověšeném vodítku. Ještě to párkrát zkusil, ale okamžitě jsem mu vysvětlila, že takto tedy ne.
To jeho vyjíždění na psy mě už delší dobu trápilo. Neříkám, že je to hotovo, ale rozhodně teď vím, jak s tím pracovat a nemusím před tím utíkat.
Dnes ráno šli proti nám dva malí psi, a to je vždycky velká výzva!
Normálně bych zalezla někam do vedlejší ulice, aby se nepotkali, ale dnes jsem se k tomu postavila čelem.
Někdy je to potřeba, dostat trošku facku jako já od pana Desenského, abychom se v tom narovnali a sami si nastavili si, co a jak potřebujeme.
Abychom měli respekt a důvěru nejenom od našeho psa.
Některé věci prostě mají víc vrstev, nebo je vidíme z jiného úhlu pohledu, protože každý se díváme jinak. Každý máme jinou mozkovou mapu. Každý máme jiné zkušenosti a jinou představu o tom, co to je nebo není důvěra.
A taky máme volbu – buď můžeme být naštvaní, nebo si z té lekce něco vezmeme.
Já jsem si vybrala to druhé a podívala jsem se, kde všude ještě nemám respekt a důvěru a začala se ještě víc rovnat. A to jsem si myslela, že jsem už narovnaná dost, že si řeknu, co potřebuju, ale evidentně někde ještě číhala ta hodná holka.
Takže nazdar hodná holko.
A jak to máte vy? Máte respekt a důvěru?
